Team
"Ale napadlo me neco. Sedam tu den co den a jen se cpu, zatimco vy, slecno, behate a mate plne ruce prace. Tak bych se chtel zeptat, zdali bych vam nemohl pro zmenu zas ja nabidnout male pohosteni. To se vi nekdy vecer, az budete volna. Treba zitra?" Monita dlouho nevahala. Odhadla Mauritzona uz davno jako cestneho, naprosto strizliveho a na sebe dbaleho cloveka, sice trochu kuriozniho, ale nijak nebezpecneho a docela prijemneho. Ostatne viselo to uz dele ve vzduchu, a uz kdyz se ptal, byla rozhodnuta, co mu odpovi. A tak rekla "No, proc ne.
